Říjen 2011

Duální rozhovor

26. října 2011 v 21:10 | ľAngie |  Středeční večery na slamníku
Byl pozdní večer... poezie čas. A tu se zrodil v hlavě plán... ha ha, homosexuální kočička a nymfomanka vám představují:

Večery poezie

N: Opět poezie!
HK: Nic jiného jej nezajímá - prostě pro to žije!
N: Být živ poezií není smyslem mého života. NUDA!
HK: Pro někoho je to čtení, pro někoho robota! RUDÁ! Rudá je má tvář, nad vlasy mám svatozář.
N: Rána pod pás. Změňme téma... co náš dobrodárce, náš vetchý stařeček. Oh, srdce se mi tetelí.

HK: Tvé nadšení pro poezii opadá?
Tak dej si ruma!
Co jiného dělat, když máme čas?
Vykládá o básních to samé zas.

N: Na bolavé nervy je nejlepší rum,
hlava se točí, oči se kroutí,
v uších ti zní jen mořský šum.
A pak si ho nekup.

HK: Mé srdce se rmoutí!
Co když se nám ucpou žíly?
Nemysleme na něj, pořád bychom pily.
Chceme potkat absinthové víly?

N: Absinth není nic pro naše mlsné krky,
i když to jsou jen plky,
že IQ po něm klesá.
Vždyť ono to je jedno,
nad čím naše srdce plesá.

HK: Srdce? Ještě, že tak!
Jen si pomysli, na co myslí pták?
Má nemravná ruka zase kreslí nahé děvy,
co mám na mysli? Intimní zpěvy?

N: Ó, Sapfó, ty křídloruká Sapfó,
jak chápu tvé zpěvy intimní.
I já bych kreslila děvy lepé,
byly by jako oheň a led...
Však kreslit neumím, doprdele!

HK: Já myslím, že by ti to šlo skvěle,
vždyť ženské jsou jako boží díla,
je jedno jestli je korpulentní nebo něžná víla,
každá má své kouzlo.
Kam zas to naše téma zklouzlo?

N: Neměly bychom se spíše o mužích baviti?
To téma velmi ožehavé je,
ale co - já chci dneska slaviti,
vždyť nám přeci o pravdu jde!
A pravdou je, že tělo ženské zajímavější JE!

HK: A nebýt jiných stvoření,
co dávají do pekla koření,
řekla bych, že není nad ženskou mysl,
avšak jeden pohled na Lídu a můj názor zkysl.

N: Pravda jest, že za námi 2-3-4 slepice sedí,
na naše záda hledí,
co ony kurva vědí, co skutečný život je?
Jooo s nima? Jen galeje...

HK: Myslíš, že jejich oči plné jedu,
lépe je asi popsat nedovedu,
zahlédly mé obnažené kresby?
Co když si pořád myslí, že jsme lesby?

N: Tím bych se příliš netrápila
a pak - copak by nás pravda nezabila?
Vždyť i hluchý a slepý dávno ví,
že mrtvé oči Sapfó o nás tajně sní.

HK: Pravda, vždyť kdo jsou muži?
Pořád jenom visí,
jsou jako lačné krysy,
když erotika je vzpruží,
necudná prasata...

N: Ou, má mysl právě zklouzla,
na to, jaká s tím umí koula.
Nahoru, dolů, doprava, doleva...
Proč ženy nemají takové věcičky,
s kterými si můžem hrát?
O tom si nechám asi...

Stylistické cover verze

4. října 2011 v 17:08 | ľAngie
Při jednom večerním posezení u skleničky šampáňa se svou spolubydlící, zrodil se v naší hlavě plán, jak parádně se vyřádit na stylistckých cover verzích. Nutno říct, že původním nápad se nezrodil v naší hlavě, ale výsledek měl být zřejmě jiný :D

Originální text:
V posledních dnech na mě útočí ze všech stran jedno jméno. Margarita. Margarita. Margarita. Mně osobně se to jméno nelíbí. Ovšem všechny bulvární plátky v této zemi se usmyslely, že se na něj musím dennodenně dívat a slých ho ze všech stra. Kdyby někdo nevěděl, přesně tak hodlá Jiří Paroubek pojmenovat svou dceru. Já si nestěžuji, ať si své dítě pojmenuje třeba Mojito, ale mě to absolutně nezajímá.
Ale! Není to náhodou jen dobře promyšlená a bezplatná předvolební kampaň? Vlastně není! Vždyť zásluhou pana Paroubka jsou volby v naší zemi odloženy na neurčito.
A tak alespoň bude moci žít jeho miminko pár měsíců v klidu, klidně i se jménem Mojito.

Vančurovský styl:
Vyprávěti budu Vám, milý čtenáři, o událostech jež ovlivňují celou zemi naši. To troufalé jméno, jež zní mi v uších jako kovadlina, nese se krajem jako zápach shnilého masa - Margarita. Toť ještě jednou zopakuji, aby jste milý čtenáři uvěřili, ano Margarita. I jméno toto, jak by řekl kritik, připomíná mi spíše kvasivý mok. Byl bych ze své pusy nevypustil ani páry, však co je mi po tom, i kdyby to pachole Mojito pojmenovali, ale v mé mysli zrodila se myšlenka více než šílená! Co když tento počin nenásilnou propagandou býti má? Já však tomu nevěřím ani zbla, vždyť onen velký pán zasloužil se o odložení zbytečného volení. Toť býti má velmi dobrá zpráva pro to dítko, jež může klidně žíti i s tak symoblickým jménem, jako je Mojito.

Čapkův styl:
Je to už několik dlouhých dní, kdy ze všech prapodivných stran, útočí na mě zpráva o ještě prapodivnějším name Margarita. Margarita a ještě jednou Margarita - už jen to jméno nezní v mých uších líbivě. Zato lidem bez špetky sebeúcty, bulvárních plátků nevyjímaje, ani vašnosty Paroubka se tento názor netýká, neboť právě on hodlá takto smysluplně pojmenovat svou nenarozenou dceru. Né že bych si stěžoval, toho se u mě nedočkáte, ať si svůj plod lásky pojmenuje třebas Mojito - to je mi volného rázu. Ale! Třebas jen to dobře mířená, ničím nekontrolovatelná, či anarchistická předvolební propaganda! Anebo ne? Vždyť za to může právě náš milý vašnosta, žes v naší drahé matičce zemi jsouc volby neodkladně odloženy! Tak alespoň ta malá, to miminko, ten uzlíček lásky, to děvčátko narozené do těžké doby, může v klidu spočinou na prsou otce, jež by byl mohl pojemovat své dítě třebas i Cuba Libre.